
Co dělat, když jen brečí?
Pořád jen brečí. Je zavřená v pokoji a nechce mi říct, co jí je. Nechce se mnou mluvit. Co s tím?

Pořád jen brečí. Je zavřená v pokoji a nechce mi říct, co jí je. Nechce se mnou mluvit. Co s tím?

K dnešnímu Dni dětí přeji všem našim dětem, i těm našim vnitřním, 3 přání.

Takový vnitřní pohled se mi naskýtá v terapii na konci. Klientka se svou dcerou. Klient se svým synem. Já v mých procesech s dětmi. Díváme se na spokojené předky, kteří mají lásku v očích, dívají se na nás a my na ně a víme, že právě teď proběhlo něco velmi speciálního, nádherného, překračujícího všechny časy a limity.

Řekla mi dnes jedna dospívající slečna na individuálním sezení. Když už si myslím, že mě dospívající děti nemůžou víc překvapit, tak můžou… Nemůžu ani vyjádřit, jak mě (víc a víc) baví s nimi pracovat. Zmíním aspoň dva střípky, které mi utkvěly z dnešního sezení s úžasnou 14tiletou slečnou. Když dětem vysvětluju práci s vnitřním dítětem, často začínám tím, že popisuji skvělou...

Pro ty, kdo to ještě ode mě neslyšeli... Tohle je prostě jedna z nejdůležitějších zásad v rodičovství. Co je ta jediná skutečná věc, která zajistí, že se s dítětem dohodneme, že nás vezme na vědomí, že bude dělat to, co po něm chceme a možná i rádo, že se i v pubertě na nás obrátí, když provede nějakou blbinu, že za náma přijde, když mu není dobře?

Úzkosti, vzteky, panické ataky, sebepoškozování, problémy v kolektivu, problémy s příjmem potravy, problémy se sexuální orientací, ... Je toho teď opravdu dost. Ale cesta existuje.

Přijetím téhle jednoduché pravdy se často velmi ulevuje. Vidím to jako jeden ze základních léků na současné psychické stavy (nejen) našich dětí. Často je to první věc, kterou mladým klientům na sezení zmiňuji. A většinou v tu chvíli zahlídnu záblesk zaujetí, zvědavosti, zájmu, úlevy.