Jak probíhá sezení s dětmi od 14 let
Když mě osloví rodič, že dítě potřebuje pomoct, co je první, co mu říkám?
Měli jste někdy pocit, že se nechcete vracet zpět do vaší rodinné minulosti, třeba k bolavé historii vašeho rodiče? Možná jste slyšeli, že chodit do minulosti není potřeba, že je to zbytečné patlání se v tom, co už není (dobrý vtip!) nebo je to dokonce nebezpečené? Mně se otevřela před mnoha lety jiná cesta, mnohem krásnější, mocnější a hluboce léčivá pro všechny strany - pro nás, naše rodiče a pro naše děti.
Zavírání očí, popírání, ignorování, odstřihávání se nikdy situaci nevyřeší, ať se jedná o cokoli v životě. Energie ODPORU v jakékoli podobě nemizí. Rozumím tomu, protože je to často velmi bolavé místo, kterým musíme projít.
V procesech s klienty se téměř vždy nyní dotýkáme léčení našich rodičů a prarodičů.
Vždycky si říkám, že to je jen ta moje vášeň pro téma rodových linií a předků a že to všem nabízím😂, ale není to tak. I když to nenabídnu, cestu si to tam prostě najde.
Jako nedávno s klientkou. Do procesu přišel tatínek, ale klientka vnímala velký blok s ním vůbec něco řešit. Moc intenzivní, moc hluboké, moc těžké. Já to dokonce vnímala s ní zřetelně ve svém těle, něco tam nesedělo, jak nějaká hradba.
Nemám svolení popsat detaily, ale na konci se najednou objevil MOST mezi tatínkem a jeho rodem. Velmi silný a nádherný okamžik, který námi oběma projel jako blesk.
V tu chvíli vnímám, že hýbeme s realitou, s časoprostorem, čas neexistuje, takový mám vždycky pocit. V těle klienta vždy přichází obrovská úleva anebo se proces nádherně rozběhne, klient pustí všechny obrany a dochází k nádhernému léčení.
Já sama jsem před pár měsíci zažila nádherný proces, kdy moje mladší já potřebovalo propojit mého tátu s jeho tatínkem. Nedá se to popsat, jaká úleva probíhá, jaké změny se dějí na jemných i fyzických úrovních.
Nebojte se podívat zpět do minulosti. Je to způsob, jak jí skutečně nechat odejít (v míru) a jak si nechat lekce, které vám měla přinést. 💎
Když mě osloví rodič, že dítě potřebuje pomoct, co je první, co mu říkám?
Dnes jen krátkou poznámku z praxe. Vnimám, jak to na všechny teď láskyplně tlačí, jak nás to zve, abychom byli ještě víc sami sebou, žili sebe, i když nás to děsí, a abychom dělali nelehká rozhodnutí.
Tato cesta pro mě byla natolik silná a zásadní, a přinesla mi tolik darů, že jsem se rozhodla o ní napsat. Sepsala jsem jí primárně pro sebe, z čiré radosti a z touhy otisknout do hmoty pocity hluboké důvěry a síly kořenů, které mě od té doby provází. Doufám, že vám moje vyprávění poskytne inspiraci a třeba i využijete moje...